Nová studie ukazuje, že by mohlo být možné přenášet paměť mezi organismy přenosem RNA z trénovaného organismu na netrénovaný
RNA nebo ribonukleová kyselina je buněčný „posel“, který kóduje proteiny a přenáší instrukce DNA do jiných částí buňky. Bylo prokázáno, že se dlouhodobě angažují paměť u hlemýžďů, myší atd. Také ovlivňují chemické značky v DNA a tím ovládat zapínání a vypínání genu. Tyto RNA provádějí mnoho funkcí, včetně regulace různých procesů uvnitř buňky, které jsou klíčové pro vývoj a při onemocněních.
RNA drží klíč
V neurovědě je dobře zavedeno, že dlouhodobá paměť je uložena uvnitř spojení mezi mozkové buňky (spojení se nazývají synapse) a každý neuron v našem mozku má četné synapse. Ve studii publikované v eNeurovědci naznačují, že ukládání paměti by mohlo zahrnovat změnu v genové expresi vyvolané nekódujícími ribonukleovými kyselinami (RNA) a paměť by mohla být uložena v jádře neuronů, přičemž tyto RNA drží klíč. Výzkumníci tvrdí, že „přenesli paměť“ mezi dvěma mořskými plži, z nichž jeden byl trénovaný organismus a druhý netrénovaný použitím síly takových RNA. Tento průlom vedený Davidem Glanzmanem na Kalifornské univerzitě v Los Angeles nám může poskytnout více informací o tom, kde paměť je uložen a jaký je jeho základní základ. Pro studii byl speciálně vybrán mořský šnek (Aplysia californica), protože je považován za skvělý model pro analýzu paměti a mozku. Také je k dispozici mnoho informací o nejjednodušší formě „učení“ tohoto organismu, tj. vytváření dlouhodobých vzpomínek. Tito 20000 palců dlouzí hlemýždi mají velké neurony, se kterými se poměrně snadno pracuje. A většina procesů v buňkách a molekulách je podobná mezi mořskými plži a lidmi. Je zajímavé poznamenat, že hlemýždi mají pouze asi 100 XNUMX neuronů ve srovnání s více než XNUMX miliardami u lidí!
„Přenos paměti“ u šneků?
Výzkumníci zahájili své experimenty nejprve „trénováním“ hlemýžďů. Tito šneci dostali pět mírných elektrických šoků do ocasu po 20 minutách a poté po dni dostali pět takových šoků znovu. Tyto šoky způsobily, že hlemýždi projevili očekávaný abstinenční příznak, aby se mohli bránit – akci, která se měla chránit před jakýmkoli hrozícím poškozením, hlavně proto, že tyto šoky zvýšily excitabilitu senzorických neuronů v mozku. Takže i když byli šneci, kteří dostali výboje, poklepáni, projevili tento mimovolní obranný reflex, který trval v průměru 50 sekund. To se nazývá „senzibilizace“ nebo druh učení. Pro srovnání, hlemýždi, kteří nedostali výboje, se po poklepání stáhli na krátkou dobu asi jedné sekundy. Výzkumníci extrahovali RNA z nervového systému (mozkové buňky) skupiny „trénovaných hlemýžďů“ (kteří dostali šoky, a proto byli senzibilizováni) a vstříkli je do kontrolní skupiny „necvičených hlemýžďů“ – kteří šoky nedostali. Školení v podstatě odkazuje na „získávání zkušeností“. Výzkumníci vzali mozkové buňky trénovaných hlemýžďů a pěstovali je v laboratoři, kterou pak použili ke koupání netrénovaných neuronů netrénovaných hlemýžďů. RNA z cvičeného mořského šneka byla použita k vytvoření „engramu“ – umělé paměti – uvnitř netrénovaného organismu stejného druhu. Tím se vytvořila senzibilizovaná reakce trvající v průměru 40 sekund u netrénovaných hlemýžďů, stejně jako kdyby sami dostali šoky a byli vycvičeni. Tyto výsledky naznačují možný „přenos paměti“ z netrénovaných na trénované organismy a naznačují, že RNA by mohly být použity k úpravě paměti v organismu. Tato studie objasňuje naše chápání toho, jak se RNA podílejí na tvorbě a ukládání paměti a nemusí to být jen „posly“, jak je známe.
Důsledky pro neurovědu
Aby v této práci pokračovali, výzkumníci by rádi identifikovali přesné RNA, které lze použít pro 'přenos paměti'. Tato práce také otevírá možnost replikace podobných experimentů v jiných organismech včetně člověka. Mnoho odborníků na dílo nahlíží skepticky a není označováno za skutečný „přenos osobní paměti“. Výzkumníci zdůrazňují, že jejich výsledky mohly být relevantní pro určitý typ paměti, nikoli pro „personalizovanou“ paměť obecně. Lidská mysl je pro neurovědce stále záhadnou záhadou, protože je známo jen velmi málo a je velmi náročné pokusit se porozumět více o tom, jak funguje. Pokud však tato studie podpoří naše chápání a funguje také u lidí, pak by nás to mohlo vést ke „zmírnění bolesti ze smutných vzpomínek“ nebo dokonce k obnovení či probuzení vzpomínek, což většině neurovědců zní naprosto přitaženě za vlasy. Nejpřínosnější by mohl být u Alzheimerovy choroby nebo posttraumatické stresové poruchy.
***
{Původní výzkumný dokument si můžete přečíst kliknutím na odkaz DOI uvedený níže v seznamu citovaných zdrojů}
Zdroje)
Bédécarrats A 2018. RNA z trénované aplysie může vyvolat epigenetický engram pro dlouhodobou senzibilizaci u netrénované aplysie. ENEURO.
https://doi.org/10.1523/ENEURO.0038-18.2018
***
